Historička Mary Fulbrooková v nové knize poznamenává, že zatímco až milion Němců se aktivně účastnil během druhé světové války genocidy židů, jen několik tisíc bylo odsouzeno k více než 3 letům vězení.
Ačkoli se předpokládá, že až milion lidí se aktivně podílelo na vyhlazování milionů židů během holocaustu, jen asi 20 000 bylo někdy shledáno vinnými ze zločinů a méně než 600 dostalo vysoké tresty, píše britská historička holocaustu v novém článku.
V knize „Zúčtování: Odkaz nacistické perzekuce a hledání spravedlnosti“ (Reckonings: Legacies of Nazi Persecution and the Quest for Justice) Mary Fulbrooková zkoumá soudní stíhání Němců za nacistické válečné zločiny po druhé světové válce uvnitř německého soudního systému a relativně malý počet vysokých trestů udělovaných pachatelům genocidy.
Mary Fulbrooková, profesorka německých dějin a děkanka Fakulty sociálních a historických věd University College London, poznamenává, že „možná 200 000 lidí, a možná blíž k milionu, se v té či oné chvíli aktivně podílelo na zabíjení židovských civilistů. A řady těch, kteří to umožnili, byly mnohem širší.“
Ale zatímco v západním Německu a ve sjednoceném Německu mezi lety 1946 a 2005 bylo zahájeno řízení proti 140 000 jednotlivcům, pouze 6 656 bylo odsouzeno za nacistické zločiny. A „naprostá většina rozsudků – necelých pět tisíc (4 993) – byla relativně mírná s trestem odnětí svobody až na dva roky,“ píše Fulbrooková.
„Z těch pachatelů, kteří byli před koncem dvacátého století skutečně postaveni před soud ve Spolkové republice Německo, bylo nakonec pouze 164 jednotlivců odsouzeno jako pachatelé vraždy, nikoli za menší zločiny,“ píše. „Vzhledem ke stovkám tisíc jednotlivců, kteří byli zapojeni do mašinérie masového vraždění, a šesti milionům lidí, kteří zemřeli při tom, co dnes nazýváme holocaustem, není 164 odsouzení za vraždu působivý počet.“
Dodává, že „celkový počet osob odsouzených ve Spolkové republice za nacistické zločiny byl sám o sobě nižší než počet lidí, kteří byli zaměstnáni pouze v Osvětimi.
Na východě byla situace poněkud lepší, v letech 1945 až 1989, kdy bylo Německo znovu sjednoceno, bylo vyneseno celkem 12 890 rozsudků o vině. V průměru jednotlivci také čelili tvrdším trestům, pokud byli shledáni vinnými. Ale opět většina, 7 372 trestů, byla za trest odnětí svobody do tří let.
Celkem bylo za své činy v celém Německu odsouzeno k trestu smrti nebo doživotí 567 osob.
Fulbrooková obviňuje „právní systémy, politické ohledy a sociální praktiky, [které] jednoduše nebyly schopny vypořádat se se státem podporovanými násilnými činy v rozsahu spáchaném za nacistické vlády.
Poznamenává také, že poválečný právní systém západního Německa byl opanován mnoha bývalými nacisty.
Soudy často akceptovaly tvrzení obžalovaných, že „pouze se řídily rozkazy“, a akceptovaly jejich tvrzení, že se pokusili usnadnit smrt obětí jako polehčující faktory.
Ve skutečnosti, ne-li úmyslně, západoněmecké právo tolerovalo poslušnost smrtícímu režimu a odsuzovalo pouze ty, kteří individuálně překročili již tak vražedné meze nacismu,“ argumentuje Fulbrook.
Historik uznává, že německý Ústřední úřad pro vyšetřování nacionálně socialistických zločinů, činný od roku 1958 do dnešního dne, „byl vytrvalý po mnoho desetiletí, a to i s velmi omezenými zdroji, při shromažďování důkazů a provádění výzkumu. To, co bylo odhaleno v tomto výzkumu, představovalo jen malý zlomek toho, co se stalo za nacistické nadvlády v Evropě, a to, co se ukázalo u soudu, byla jen nepatrná špička obrovského ledovce.
A poznamenává, že v posledních letech odhodlaní vyšetřovatelé vystupňovali úsilí, aby byli tito zločinci, kteří jsou stále naživu, předáni spravedlnosti.
„Nové generace ve sjednocené Spolkové republice Německo na konci dvacátého a počátku dvacátého prvního století se snažily napravit nečinné chování předchozích generací tím, že se s novou energií snažily vystopovat a postavit před soud každého posledního nacistu, “ ona říká.
Právě tento měsíc šel před soud 94letý bývalý esesák Johann Rehbogen, který byl obviněn z napomáhání vraždě za zločiny spáchané během let, kdy sloužil jako dozorce v koncentračním táboře Stutthof.
Nicméně vzhledem k tomu, že ke stíhání zbývá tak málo lidí, Fulbrooková si stěžuje, že „pokračující nerovnováhu“ v německém stíhání jeho válečných zločinců „lze pouze rozpoznat a již ji nelze napravit“.
Zdroj: https://www.timesofisrael.com/historian-examines-germanys-minute-number-of-convictions-for-nazi-war-crimes/