V nové knize učenec Rafael Medoff ukazuje, jak média zlehčovala zprávy o genocidě až do konce roku 1943, protože vláda FDR a dokonce i židovští vůdci cítili malý tlak, aby jednali.
29. června 1942 Chicago Daily Tribune věnovalo jeden odstavec německému „konečnému řešení“ v Evropě:
„Britská sekce Světového židovského kongresu dnes odhadla, že více než 1 000 000 Židů bylo zabito nebo zemřelo v důsledku špatného zacházení v zemích ovládaných Německem,“ stálo v stručném sdělení na straně šest.
Stejně jako jiné americké noviny toho léta věnoval Daily Tribune jen minimum centimetrů na zprávy o vyhlazení evropských Židů. Doslova pohřbily tento příběh, deníky umístily zprávy o masakru mimo své titulní stránky – a obvykle je zamíchaly mezi další zprávy.
29. června 1942 Chicago Daily Tribune věnovalo jeden odstavec německému „konečnému řešení“ v Evropě:
„Britská sekce Světového židovského kongresu dnes odhadla, že více než 1 000 000 Židů bylo zabito nebo zemřelo v důsledku špatného zacházení v zemích ovládaných Německem,“ stálo v stručném sdělení Associated Press na straně šest.
Stejně jako jiné americké noviny toho léta věnoval Daily Tribune jen minimum centimetrů na zprávy o vyhlazení evropských Židů. Doslova pohřbily tento příběh, deníky umístily zprávy o masakru mimo své titulní stránky – a obvykle je zamíchaly mezi další zprávy. 1942 o 1 milionu zabitých Židech považovány za dostatečně důvěryhodné, aby je bylo možné zveřejnit, pak podle konvenčních redakčních standardů by s nimi mělo být zacházeno jako s novinkami na titulní stránce nebo podobně,“ řekl Rafael Medoff, autor knihy letos vydaná kniha „Amerika a holocaust: Dokumentární historie“ .
Stejně jako Chicago Daily Tribune i The Los Angeles Times zveřejnily na konci června zprávu Associated Press „1 milion zabitých“. Nicméně milník v německém „Konečném řešení“ byl umístěn na straně tři, pod příběhem o britských vojácích zajatých Německem: „Nacisté zabili miliony Židů, říká průzkum.
V tomto bodě holocaustu – v létě 1942 – vydal Americký společný distribuční výbor zprávu na základě místních zdrojů o masakru v Babyn Yar (Babiččina rokle) u Kyjeva. Zpráva v názorných detailech popisovala, jak se země pohybovala dny po popravě, i když masový hrob 33 771 obětí zasypalo několik stop písku.
„Na jaře roku 1942, když se množily zprávy o masových vraždách a mnoho dalších podrobností bylo předáno Svobodnému světu spolehlivými zdroji, začal se objevovat nový a znepokojivý obrázek,“ napsal Medoff, který řídí Institut Davida S. Wymana pro Studie holocaustu.
„Ale místo toho, aby se novináři dotazovali úředníků Rooseveltovy administrativy na vznikající genocidu, obvykle se tomuto tématu vyhýbali,“ řekl Medoff listu The Times of Israel a dodal, že mnoho reportérů a veřejných činitelů věří, že zprávy o vraždění jsou přehnané.
Letos v září PBS International odvysílá „ USA a holocaust “, třídílný seriál režírovaný Kenem Burnsem. Hlasovými herci v dokumentu jsou Hope Davis, Werner Herzog a Meryl Streep. Kromě tehdejšího prezidenta Franklina Delano Roosevelta bude seriál líčit hlasatelku Dorothy Thompsonovou, významnou výjimku z pravidla týkajícího se amerického mediálního pokrytí nacistického Německa.
„Málo amerických novinářů se kdy zeptalo prezidenta Roosevelta nebo jeho vyšších asistentů na jejich politiku bez záchrany během holocaustu,“ řekl Medoff. „Bylo to jak zřeknutí se jejich odpovědnosti jako novinářů, tak morální tragédie.“
Zprávy o tom, co dnes historici nazývají „ holocaust kulkami “ – počáteční fázi genocidy, masakru pod širým nebem – poprvé popsal The New York Times 26. října 1941. Krátký článek na šesté straně uvedl, že „desítky tisíc“ Židů bylo zmasakrováno německými jednotkami v tehdejší polské oblasti Kamenec-Podolsk.
Mezi tímto článkem v New York Times v říjnu 1941 a koncem roku 1943 byl holocaust koncipován jako série odpojených masakrů, řekl Medoff, v protikladu k dlouho plánovanému německému plánu „vyhladit“ světové Židy pod rouškou války.
Během stejného dvouletého období Německo a jeho spolupracovníci zavraždili většinu z 6 milionů židovských obětí holocaustu.
„Nepřetržitý dvoutýdenní pogrom“
Zatímco americké noviny nadále informovaly o zdánlivě nesouvisejících masakrech Židů, Německo vybudovalo v okupovaném Polsku šest táborů smrti, aby „industrializovalo“ takzvané „konečné řešení“ na celokontinentální bázi.
Na rozdíl od amerických deníků, které se zabývají genocidou, židovská média pravidelně zveřejňují zprávy o vraždění. Bohužel však většina židovských komunálních vůdců na základě těchto zpráv nejednala rozhodně, řekl Medoff.
17. června 1942 Židovská telegrafická agentura informovala o „masovém vraždění, které nemá v židovské historii obdoby“. Očitý svědek z litevského Ponarského lesa nedaleko Vilniusu pozoroval „nepřetržitý proud náklaďáků sem a tam, který vezl více než 60 000 Židů všech věkových kategorií na místo popravy“.
Pod titulkem „60 000 Židů popravených ve Vilnu minulý měsíc v nepřetržitém dvoutýdenním pogromu“ svědek vyprávěl, jak byli Židé zastřeleni kulomety poté, co je svlékli z oděvu. (Vilna byla kdysi běžným anglickým pravopisem Vilniusu.)
Podle článku JTA „bylo zřejmé, že rozkaz zabít všechny Židy přišel z Berlína“.
Masakry v Ponary — předměstí litevského Vilniusu — trvaly více než tři roky a nechaly naživu 7 000 Židů z předválečné komunity 80 000 lidí. Během poslední fáze genocidy byli židovští vězni nuceni exhumovat a spálit mrtvoly obětí.
‚Židovští vůdci táhnou nohy‘
Ačkoli se židovská média pokoušela přitáhnout národní pozornost k tomu, co se děje v Evropě, nejvlivnější rabín země a vůdce několika židovských organizací, Stephen S. Wise, se někdy zdržel aktivního zveřejňování zpráv o masakrech, řekl Medoff.
Počínaje rokem 1942 se proud tajných telegramů a zpráv dostal k Wise, který byl široce známý jako Rooseveltova nejbližší židovská důvěrnice . Aby „prokázal svou loajalitu k prezidentu Rooseveltovi“, řekl Medoff, „Wise souhlasil s některými snahami administrativy bagatelizovat zprávy o zabíjeních“.
Takzvaný Riegnerův telegram , který byl Wiseovi zaslán z jeho kontaktů ve Švýcarsku v srpnu 1942, hovořil o německém plánu „systematicky“ vraždit miliony Židů. Ministerstvo zahraničí požádalo Wise, aby zprávy zatajil, dokud nebude možné je ověřit, a on s tím souhlasil, řekl Medoff.