Pozornost se nyní zaměří na delikátní proces umožňující dětem znovu se adaptovat na normální civilní život.
Pronajaté letadlo přiletělo do Kyrgyzstánu ze Sýrie minulý týden s 59 kyrgyzskými státními příslušníky v poslední fázi probíhající mise na repatriaci rodin militantních bojovníků, kteří se přihlásili do řad Islámského státu.
Většina navrátilců – celých 41 – byly děti, zatímco zbytek byly ženy.
Státní výbor pro národní bezpečnost neboli GKNB odhaduje , že v letech 2013 až 2015 odešlo do Sýrie a Iráku asi 850 kyrgyzských občanů. Stovky mužů zemřely v bitvě a závislé osoby uvízly v uprchlických táborech Al-Hol a Roj na severovýchodě Sýrie.
Před touto poslední vlnou repatriací činil počet zanechaných kyrgyzských občanů 380, z toho 109 žen a 271 dětí.
Ministerstvo práce, sociální ochrany a migrace uvedlo , že repatriované „děti budou umístěny v rehabilitačním centru, kde jim budou poskytnuty vhodné služby, které jim pomohou přizpůsobit se životu v klidném a bezpečném prostředí“. Dřívější cvičení tohoto typu se konala v sirotčinci v Dmitrijevce, vesnici nedaleko Biškeku. Očekává se, že stejné aktivity budou tentokrát probíhat v dětském zdravotním a rehabilitačním centru Altyn Balalyk ve městě Cholpon-Ata.
UNICEF, klíčový mezinárodní partner v úsilí o rehabilitaci a reintegraci, uvítal nejnovější repatriační operaci. Její zástupkyně v Kyrgyzstánu, Christine Jaulmes, se zavázala, že organizace „ bude nadále podporovat plnou reintegraci těchto dětí do jejich rodin a komunit“.
Velvyslanectví USA v Biškeku na Twitteru uvedlo , že „podpora USA zahrnovala poskytnutí letadla pro vracející se ženy a děti a poskytnutí humanitárních darů zimního oblečení, hraček a přikrývek“.
Kyrgyzstánská vláda za několik let nashromáždila mnoho užitečných znalostí a zkušeností s reintegrací dětí z válečných oblastí do normálního života. Dřívější repatriační operace nazvaná Meerim (Mercy) se uskutečnila v březnu 2021 a zaznamenala návrat 79 dětí z Iráku.
Svízelná situace 18 repatriovaných žen je však zcela odlišná. Je to poprvé, co Kyrgyzstán souhlasil s návratem dospělých samic do jejich domovské země a zatím není jasné, co je čeká.
Úředníci v Biškeku mohou hledat inspiraci v precedentu sousedních zemí.
Kazachstán repatrioval v letech 2019 až 2021 607 občanů – 37 mužů, 157 žen a 413 dětí. Uzbekistán repatrioval 530 občanů: 380 dětí a 120 žen. Tádžikistán repatrioval 24 žen a 105 dětí. A tádžické ministerstvo zahraničí nedávno sdílelo plány na repatriaci dalších 400 žen a dětí ze Sýrie a Iráku.
Země přijaly různé strategie při jednání s těmito navrátilci. V Uzbekistánu úřady upřednostnily trestní stíhání, po kterém následovaly okamžité prezidentské milosti. V Kazachstánu navrátilci čelili trestům odnětí svobody v délce od tří do sedmi let.
Pokud jde o rehabilitaci a reintegraci, přístupy byly v zásadě podobné. Ženám byla poskytována ekonomická a sociální podpora, mimo jiné ve formě vzdělání a grantů na podporu zahájení podnikání nebo bydlení. To dokonce vyvolalo něco jako odpor v Uzbekistánu, kde je vláda kritizována za vytvoření takzvaného syndromu závislosti mezi příjemci podpory.
Očekává se, že svou troškou přispěje i nevládní sektor.
Protyani Ruku Pomoschi (Lend a Helping Hand), nevládní organizace složená z příbuzných žen a dětí uvězněných v syrských táborech, uvedla, že je připravena převzít finanční břemeno navrátilců výměnou za to, že stát umožní repatriaci rodinných příslušníků. .
„Nežádáme od státu nic jiného než repatriaci našich dcer a vnoučat a obnovení jejich dokumentů. Jsme připraveni uhradit veškeré náklady spojené s jejich rehabilitací a reintegrací,“ slíbila předsedkyně fondu Hamida Yakubova .