Bytí jako problém jazykový a logický

Bytí jako problém jazykový a logický

 Bytí nejenom že je problémem jazykovým a logickým, ale především je a nemůže nebýt problémem ontologickým, protože sama ontologie teprve pojem bytí definuje, nebo se o to alespoň snaží. Termín bytí používá nejčastěji substantivně, jako podstatné jméno označující něco reálného, skutečného, jsoucího. Jako nejabstraktnější a nejuniverzálnější termín, který má nejjednodušší, ideální a zdánlivě nejjasnější a tudíž nejširší možnost použití. Bytí zahrnuje nejobecnější vlastnost všech jsoucen, je prosto dalších konotací, proto má největší, dalo by se říci absolutní rozsah. Těmto svým vyjímečným vlastnostem vděčí za svou další výlučnost a sice nemožnost bytí být jasně definováno, tedy alespoň z hlediska tradiční Aristotelovy striktní logické definice, neboť bytí jako nejvyšší a nejvíce abstraktní pojem nemá žádný vyšší rod, pod který by mohlo být podřazeno, a protože každá specifická diference, kterou by se někdo mohl pokusit definovat bytí, by sama byla nějakou formou bytí.

Nicméně problém definice je o to záhadnější, že většina soudných lidí se alespoň vágně shodne na tom, co se bytím označuje, na tom co existuje, může existovat, nebo co může být myšleno. A dále, že negace bytí (nebytí) nemůže být myšleno, neboť ať už by to bylo cokoliv, vždy už by to bylo jsoucí, byť jsoucí myšlené. Toto postavení bytí proti nebytí vede k principu kontradikce říkajícímu, že něco nemůže v jednom okamžiku a z jednoho úhlu pohledu zároveň být i nebýt. O bytí můžeme říci jen tolik, že je vším co jest nebo co může být, a co v sobě nemá vnitřní rozpor, který by mu bránil v tom, aby bylo.

Avšak ačkoliv je bytí nejabstraktnějším termínem, je vyjádřením něčeho skutečného. Všechna existující jsoucna jsou konkrétní, určená mnoha kvantitativními a kvalitativní charakteristikami, která jsou přehlížena, aby bylo možno nahlížet jsoucna jako jsoucna. Ontologie se vypořádává s reálným bytím, ne s logickým pojmem bytí a jeho problematikou (např. vztahy rodů a druhů, antecedentu a konsekventu, atd.). Ontologie se zabývá především substancemi a jsoucny jako jsoucny, a až sekundárně s akcidenty, které jsou jsoucny jsoucen a existují pouze se substancemi, které modifikují.

Protože ontologické bytí z principu nemá možnost své negace, ukazuje se jakýmsi způsobem jediné a jedinečné. Vzpomeneme-li letmo ontologickou diferenci, totiž že co jest jsoucí jakožto jsoucí, to jest jsoucí z hlediska toho, že jest, z hlediska jeho bytí, je zřejmé, že mezi jsoucnem a bytím je rozdíl. Jsoucno je reálné nebo myšlené, tedy jsoucno jest, kdežto bytí není, bytí se neustále děje, bytí je neoddělitelnou součástí jsoucna a nelze je od jsoucna separovat, a proto bytí bez možnosti alternativního stavu nebytí vyvstává jako nadbytečné. Stav bytí je jediným možným a bytí je proto samozřejmé. Kdyby se dalo prohlásit, že bytí jest, pak by bytí bylo jsoucnem a nikoliv bytím, avšak toto bytí by šlo nahlížet z hlediska jeho bytí. Z bytí nevyplývá nic než, že jsoucí jest díky bytí, které se však neustále děje. O jsoucím můžeme říci pouze, že jest, o bytí pouze, že se neustále děje.

Tento fakt, že bytí je samozřejmé a zároveň jedinečné, způsobuje, že bytí nemůže být redukováno na problematiku jazykovou a logickou, ale, že je především problematikou ontologickou. Bytí nemůže být ontologii zcizeno, alespoň z hlediska, z kterého ontologie bytí nahlíží, tedy, že nahlíží jsoucí jako jsoucí, z hlediska jeho bytí. Ontologie je stejně jako bytí samozřejmá a zabývá se, tak jako každá jiná věda tím, co sama sobě definuje a tím jak sama sebe definuje. Ontologii budiž připsáno k dobru, že se definicí sebe sama nevyčerpává. Logika a jazykověda zkoumají ty aspekty bytí, které si samy definují a, které jsou pro jejich potřeby relevantní. Ontologie zabývá bytím v jeho nejobecnějších určeních, a proto je na bytí závislá také formálně existenčně, a spolu s ostatními vědami a vším ostatním ontologicky existenčně, protože pokud by nebylo bytí, nebylo by nic nejen ke zkoumání, ale vůbec nic, což ovšem nemohu vědět. Bytí jako nejobecnější pojem spolu se závěry ontologie (a některých ostatních věd) pronikají do většiny věd, avšak většina ostatních věd neproniká nutně do ontologie. Nechci stavět ontologii do nějak výlučného postavení, nicméně v problematice bytí zaujímá místo přinejmenším dominantní.